Minimum Deco

Nejen jako DIR potápěči bychom měli celý ponor pečlivě plánovat. Zkušenostem týmu, znalostem místa a podmínkám přizpůsobit celý průběh. Pokud to okolnosti dovolují, vědět kam a jak poplaveme, co konkrétně je cílem ponoru, jaká bude dekomprese, kdy, kde i jak, kdo ji povede či kdo vypustí bójku. V případě potřeby by měli být všichni členové týmu schopni zastoupit jakoukoli funkci. Znalost nouzových protokolů a jejich průběžné procvičování by mělo být samozřejmostí.

 

Řetěz je jen tak silný jako jeho nejslabší článek.

Nemůžeme hovořit o bezpečném potápění, pokud nejdůležitější součást potápěče, tj. jeho tělo, nefunguje tak jak by mělo. (DIR) potápěč by měl být v dobré psychické i fyzické kondici, nekuřák, bez nadváhy, v dobrém zdravotním stavu potvrzeném od lékaře (např. technický potápěč testován na PFO). Jít do vody střízlivý, odpočatý i hydratovaný. Pokud je to vhodné, pít i pod vodou. Po ponoru se fyzicky nenamáhat. Faktem je, že realita vypadá vždycky trošku jinak a ideál existuje pouze v teorii.

 

Jaké PC si mám pořídit?
DIR potápěč nepoužívá potápěčský počítač, který by přemýšlel za něho, byl příliš konzervativní, „náladový“ a mohl zklamat v nepravý okamžik. V neposlední řadě je vhodnější nehorázné peníze za některá PC (např. VR3) utratit raději za opravdu potřebnou výstroj. DIR potápěč dává přednost bottom-timeru (cena od 3000 Kč) či dražšímu přístroji v tzv. gauge módu [gejdž], který mu ukazuje pouze základní funkce (zejména čas ponoru a aktuální hloubku) a zaznamená profil ponoru pro následné stažení do domácího PC. Dekomprese a její okolnosti jsou předem jasné. Pokud dojde během ponoru k odchylkám, přepočítají si potápěči dekompresi zcela jednoduše pod vodou. To se týká dekompresních ponorů. Rekreační dekomprese je tak banální, že nemusíme de facto nic počítat. Hovořit o ní však na internetu se může zdát nevhodné. Strohý popis trénink nenahradí.

 

Proto berte, prosím, následující řádky raději pouze jako informativní !

Pro účely rekreačního potápění vyučuje GUE tzv. minimum deco(mpression) – minimální dekompresi. Nejvyšší hranice minimální dekomprese je známa jako minimum deco limit (MDL) či no deco limit (NDL), česky bezdekompresní limit. Pro maximální rekreační hloubku 30 metrů je to 30 minut času na dně (angl. bottom time – BT).

 

GUE Minimum deco

Použitý plyn EAN32 či TX30/301 (oba MOD 30 m)
Základní hloubka 30 m (průměrná hloubka, ne maximální!)
Základní čas na dně 30 min.

0 m

3 m

30 s zastávka, 30 s pozvolný výstup na hladinu

6 m

30 s zastávka, 30 s pozvolný výstup na další

9 m

30 s zastávka, 30 s pozvolný výstup na další

12 m

30 s zastávka, 30 s pozvolný výstup na další

15 m

30 s zastávka, 30 s pozvolný výstup na další

Výstup z 30 do 15 m

asi 1,5 minuty

průměrná hloubka 30 m

BTmax 30 min (=MDL/NDL)

Vysvětlivky:

  • Do 50% průměrné hloubky2 vystupujeme rychlostí 9-10 m / min. Pomalejší výstup by přidával čas k BT.
  • Od 50% průměrné hloubky2 uděláme každé 3 metry tzv. „1 minutovou zastávku“, tj. rychlost výstupu se zpomalí na 3 m / min.
  • Zastávky musejí být dělitelné třemi (viz tab. níže). Pro průměrnou hloubku 27 metrů tedy nezačínáme od 13,5 m, ale až od zastávky mělčí, tj. od 12 m. Pro 21 m od 9 m.
  • „1 minutová zastávka“ je nejlépe rozdělena na 30 s na zastávce a dalších 30 s se přesouváme pozvolně na další zastávku. Někteří GUE potápěči dávají přednost intervalu 45 s / 15 s.
  • Jedná se o nejrychlejší doporučovaný výstup (odtud název – minimální dekomprese). To neznamená, že se na mělkých zastávkách nebo mezi nimi nemůžeme pohybovat déle.

Pravidlo „30 – 30“

Pro odchylku +/- 3 m od základní hloubky 30 m se odečítá/přičítá 5 min. od/k MDL 30 min.:

  • MDL pro průměrnou hloubku 33 m je -5 min., tj. 25 minut (pozor na MOD!)
  • MDL pro průměrnou hloubku 30 m je 30 minut
  • MDL pro průměrnou hloubku 27 m je +5 min., tj. 35 minut
  • MDL pro průměrnou hloubku 24 m je +10 min., tj. 40 minut
  • MDL pro průměrnou hloubku 21 m je +15 min., tj. 45 minut
  • pod 21 m nelze tuto metodu použít

Výstup podle výše popsaných pravidel:

 

Hloubka

30 m / 30´

27 m / 35´

24 m / 40´

21 m / 45´

3 m

6 m

9 m

12 m

15 m

18 m

21 m

BT 45´

24 m

BT 40´

27 m

BT 35´

30 m

BT 30´

 

  • Povrchový interval (angl. surface interval, SI), tj. čas než půjdeme na další ponor, by měl být alespoň 60 minut, pokud by se nejednalo o opravdu mělké ponory.
  • Pro interval méně než 90 min. zdvojnásobíme čas na mělkých zastávkách (tj. 9, 6, 3 m na 2 min.).
  • Pokud je povrchový interval více než 90 min., tak do vody jdeme jako by to byl první ponor dne, tj. bez časových přirážek.
  • Pokud děláme více ponorů více dnů za sebou, měli bychom i ponory s povrchovým intervalem nad 90 minut brát jako ponory s méně než 90 minutovým intervalem.

 

Proč tak pomalý výstup?
K omezení vzniku mikrobublin. Když se jich zbavujeme již hlouběji po cestě k hladině, bude jich na hladině v těle méně. Vysycování ve vodě (pod tlakem) je vhodnější než vysycování na hladině či na suchu.
De facto každý ponor je dekompresní, jelikož vždy dochází k sycení / vysycování. Z tohoto hlediska bychom měli být hned od počátku potápění vedeni k vystupování vhodnou rychlostí a schopnosti udržovat zastávky. Tedy konzervativní výstup pro zvýšení bezpečnosti nejen ponoru, ale potápění celkově. A proč by ne? Ke zdokonalování dovedností jsou někdy i jednoduché rekreační ponory zakončeny ještě pomalejším výstupem než je i tak konzervativně doporučováno – většinou posledních 6 metrů rychlostí 1 m / min.

 

Kde máme dekompresní tabulky?

S výše uvedenými metodami (minimum deco, pravidlo „30-30“), standardizací plynů (EAN32, TX30/30), dodržením povrchových intervalů (pod / nad 90 minut) a souvisejících pravidel, žádné tabulky potápěč nepotřebuje. Při GUE Fundamentals kursu je studentům doporučováno nadále používat tabulky, na které jsou zvyklí. Důvodem je, že kurs není primárně zaměřen na dekompresi a nezískáte díky němu „hlubší“ certifikaci, než již máte. Účastní se ho OWD potápěči i zkušení techničtí/jeskynní instruktoři. Těm druhým do dekomprese při tak základním kursu nikdo kecat nebude.